Zrození divočiny
Hnědouhelný lom Československé armády (ČSA) na Mostecku se mění v jedinečnou přírodní krajinu. Půjde o největší projekt tzv. ekologické sukcese v české historii, při němž se dosud bezprecedentní plocha ponechá převážně samovolnému rozvoji. Splní se tak mnohaleté sny českých ekologů a ochránců přírody o zrodu opravdové divočiny v civilizací již takřka přesycené centrální části Evropy. Česko se tímto krokem zároveň připojí k aktuálním světovým trendům v oblasti rekultivace krajiny narušené těžbou.
Evropský unikát
Na základě odborných studií schválila vláda nový plán využití území lomu ČSA po ukončení těžby hnědého uhlí, který nahradil původní plán z 60. let.
Podstatou zvoleného tzv. balančního scénáře je mimo jiné rozšířit oblast ponechanou přirozené obnově (bez technické rekultivace).
Splnil se tak dlouholetý sen českých ekologů o opravdové divočině uprostřed Evropy.
Vznikne největší přirozeně obnovená krajina v Česku a přírodně cenná lokalita celoevropského významu.
Co je to přirozená obnova krajiny?
Tzv. ekologická sukcese reprezentuje samovolný přírodní rozvoj lokality bez umělých zásahů ze strany člověka.
Finální stádium sukcese reprezentuje tzv. klimax, který definoval americký ekolog Frederic Edward Clements jako optimální vyvážený stabilní stav přírodního prostředí, které osídlily druhy nejlépe adaptované na dané místo.
Přístup k obnově krajiny vždy odráží hodnoty a potřeby společnosti. Zatímco po Druhé světové válce převažovala kvůli nutnosti nasytit obyvatelstvo zemědělská rekultivace, po roce 1990 kvůli nezájmu zemědělců zase převládla rekultivace lesnická.
V současnosti patří k nejdůležitějším společenským hodnotám ekologie, a proto se i v přístupu k obnově krajiny po těžbě úspěšně prosazuje trend přírodě blízké obnovy, který přináší nejlepší výsledky právě v oblasti živočišné a rostlinné říše.
Kouzlo severočeské divočiny
Atraktivita krajiny vychází z neobvyklé geologie a pestré mozaiky různých typů prostředí – písčin, polopouští, jílových sedimentů či nejstarších geologických formací v podobě prvohorního krystalinika.
Díky snímání skrývky a desítkám let těžby se dostaly na povrch hluboce uložené vrstvy, které nečelily zátěži ze znečištěného ovzduší, a podle výzkumů dnes vytvářejí předpoklady pro vznik ornice v biokvalitě.
Nové jezero nebude napouštěno uměle, ale samovolně pomocí srážek tekoucích z Krušných hor, a díky své hloubce a přirozené filtraci přítoků přes porézní kamenivo bude generovat čistou vodu v kvalitě kojenecké vody.
Již současný život na výsypkách a vnitřních svazích svědčí o blahodárném vlivu přirozené obnovy na přírodu: Na zimu se sem stahuje z Krušných hor do údolí „armáda“ živočichů za potravou a odpočinkem. A dost často už se jí na jaře ani nechce zpátky nahoru.
Prehistorie lokality
Po roce 1831 bylo na příkaz knížete Ferdinanda z Lobkovic vysušeno, ovšem ne kvůli těžbě uhlí, ale spíše kvůli zemědělskému využití prostoru. Nehledě na to, že vlhké prostředí a močály byly zdrojem nadměrného výskytu chorob…
V lokalitě ČSA se těží uhlí přes 100 let – minimálně od roku 1901, kdy vnikl důl Hedvika. V roce 1991 stanovila vláda Petra Pitharta těžební limity, a protože v roce 2015 došlo k jejich zrušení pouze v lomu Bílina, bude v nadcházejících letech těžba na ČSA definitivně ukončena.
V lomu ČSA je nejkvalitnější uhlí z celé Evropy. Vděčí za to prehistorickým močálům, které tu byly ještě dávno před Komořanským jezerem a na jejichž dnu se ukládal jíl. Tímto způsobem vznikl obrovský tlak na podkladní rašelinu, a tím postupně i palivo s velmi koncentrovanou energií.
